Jsem moucha. Ne však ta, co je spojována s nálety na okoralé chlebíčky, vyvanuté limonády a s plastovými plácačkami.  

Jsem jiná! Nejsem vlastně moucha, ale Moucha.

MUSCA.

Žiji v Karlštejně a na ty naše hradby, co mám dokonce v žilnatině křídel,  jsem náležitě pyšná.

Smekám svou korunu před Karlem IV., který zde nechal vysázet první vinohrady.

Ráda si hraji mezi řádky vinic a nejraději žongluji s bobulemi.

A jsem srdcařka. Vidíte to srdce, co ve mně láskou k révě a vínu tepe?

A takové je i naše vinařství MUSCA. Mouchovi – hraví srdcaři ctící historický odkaz pěstování révy a tvorby vína na Karlštejnsku.

Jo a mám nohy do M:-), jsem MUSCA.

Mezi Karlštejnem a Srbskem, na dosah od řeky Berounky a na dohled od malebných tetínských skal, roste náš sen – malé rodinné vinařství Musca.

Na úplném začátku stál Petr. Svou celoživotní vášeň přetavil nejprve do zrození našich dvou úžasných dětí a vzápětí do tvorby prvních ročníků vína. Svými odvážnými vizemi nakonec dokázal nadchnout i svou ženu Veroniku.

A tak jsme začali společně budovat. Z kamene prostor, z hlíny sazeničku, z hroznu víno. Z čisté naděje vyrostlo vědomí, že to, co děláme, nám přináší hlubokou radost a smysl.

S hrdostí navazujeme na historickou tradici pěstování révy na Karlštejnsku. Na naší vlastní viničce zatím s láskou opečováváme královskou odrůdu – Ryzlink rýnský. Než nám keře dají první úrodu, tvoříme naše vína z hroznů, které pro nás s citem pěstují naši přátelé v Čechách a na Moravě. Do budoucna se už teď těšíme na první sběr.

Celá naše filozofie se nakonec potkává u jednoho stolu.
Právě u něj totiž nejraději degustujeme, mluvíme a sdílíme život. Koncept naší řady vín stojí na myšlence, že u společného stolu se vždy schází pestrá mozaika lidských archetypů. Každý z nás je jiný, má jiný charakter a vlastnosti – přesně jako vína Musca. Věříme, že nejde jen o nápoj v poháru, ale o hodnoty, lidskost a příběhy, které se díky němu protnou a spojí.

Přijďte si k našemu stolu přiťuknout, sdílet svůj příběh a ochutnat plody naší práce.

Těšíme se. 

Veronika & Petr

Vinařova žena pije víno a píše knihy

Hotel Ville

Napadlo vás někdy, co všechno se událo v hotelovém pokoji, ve kterém se právě nacházíte?
Navíc, když je o dost starší než vy, klidně o sto nebo dvě stě let.
Autorku to napadlo několikrát.
Dost ji mrzelo, že se o jednotlivých osudech nikdy nedozví.
A tak vznikla tato sbírka povídek…

Léto 2021.
Slunné Alsasko.
Pokoj číslo třicet tři.
Šestnáct příběhů.
Několik obrázků.
Kapka slz.
Špetka humoru.

Autorka: „Sbírka povídek Hotel Ville vznikla nečekaně díky jednomu kratičkému rozhovoru před francouzskou radnicí. Tvořila se s velkou lehkostí a s tou samou lehkostí ke mně zase díky dalšímu kratičkému rozhovoru, tentokrát na plovoucí loďce po Vltavě, přivála úžasnou umělkyni Šárku Zikovou. Ta do knihy vložila nápadité ilustrace a koláže, které daly Hotelu Ville nejen jedinečnou fazónu, ale dotvořily jejího ducha.

Hotel Ville není jen šestnáct povídek, ale také výpověď o tom, že všichni jsme tvůrci historie určitých míst, i když se v nich mihneme jen na letmý okamžik. Proměňujeme je, dáváme i bereme jim život. Kousek z nich si pak neseme v sobě, i když už jsou dávnou minulostí a mnohdy existencí pouze prostřednictvím našich vzpomínek.“ 

Udělejte si pohodlí, nelejte si sklenku ryzlinku a  a začtěte se do jedné z povídek